Paušální režim je dobrovolný způsob zdanění pro OSVČ. Je navržen hlavně pro lidi, kteří chtějí mít daně jednoduché a předem dané. Místo “daně + sociální + zdravotní” platíte jednu měsíční částku, jejíž výše závisí na tom, ve kterém pásmu jste.
Podmínky pro vstup do paušálního režimu
Aby člověk do paušálního režimu mohl vstoupit, musí splnit několik základních podmínek:
- Příjmy z podnikání podle § 7 ZDP nepřesáhnou 2 000 000 Kč
- Součet příjmů podle § 8, § 9 a § 10 nepřesáhne 50 000 Kč (jde o příjmy z kapitálového majetku, nájmů a ostatních příjmů)
- OSVČ není plátcem DPH (ale identifikovanou osobou být může)
- OSVČ není společníkem ve veřejné obchodní společnosti ani komplementářem komanditní společnosti
- OSVČ není v insolvenci
- OSVČ nemá zahraniční příjmy, které je povinna zdanit v České republice
Paušální režim pro nové OSVČ
Pro poplatníky, kteří zahajují samostatnou činnost až v průběhu zdaňovacího období, platí zvláštní pravidlo podle § 2a odst. 2 ZDP: limit rozhodných příjmů se u nově vzniklé OSVČ nekrátí a posuzuje se tak, jako by OSVČ činnost vykonávala celé zdaňovací období. Tyto osoby navíc nesměly být ve zbývající části zdaňovacího období před zahájením činnosti plátcem DPH ani společníkem v.o.s. nebo komplementářem a mohly mít pouze osvobozené příjmy, příjmy nepředmětné dani, příjmy zdaněné srážkovou daní nebo příjmy podle § 8 až 10 do 50 000 Kč.
Pásma v paušálním režimu
Zařazení do pásma paušálního režimu se řídí výší tzv. rozhodných příjmů podle § 2a odst. 5 ZDP. Rozhodnými příjmy jsou příjmy pouze ze samostatné činnosti, z nichž se vychází při stanovení, zda OSVČ spadá do prvního, druhého nebo třetího pásma. Přitom se vychází z příjmů dosažených ve zdaňovacím období bezprostředně předcházejícím rozhodnému roku. U jednotlivých pásem je stanovena hranice 1 000 000 Kč, 1 500 000 Kč nebo 2 000 000 Kč. o jaké hranice může OSVČ spadat, určuje typ její činnosti, tedy zda jde o činnost s možností uplatnit výdajový paušál 80 %, 60 % nebo 40 %.
Nesplnění podmínek paušálního režimu
Pokud OSVČ přestane v průběhu zdaňovacího období splňovat podmínky paušálního režimu, paušální režim končí uplynutím tohoto zdaňovacího období (§ 2a odst. 8 ZDP). Za toto období je poplatník povinen podat daňové přiznání a přehledy na zdravotní a sociální pojištění v běžném režimu. Zároveň musí doplatit rozdíl mezi paušální daní, kterou zaplatil v průběhu roku, a skutečnou výší daně a pojistného vypočtenou podle standardních pravidel za celé zdaňovací období.
Paušální daň, kterou poplatník do té doby uhradil, však nepropadá – považuje se za zaplacené zálohy na daň z příjmů v běžném režimu. OSVČ tedy následně podá daňové přiznání i přehledy pro zdravotní a sociální pojištění, přepočítá skutečnou daňovou povinnost za celé období a pouze doplatí rozdíl oproti již zaplaceným zálohám. Od okamžiku porušení podmínek paušálu se zároveň mění způsob placení: místo paušálních záloh je OSVČ povinna hradit standardní zálohy na daň, zdravotní pojištění a sociální pojištění podle obecných pravidel.
Pokud OSVČ ve stávajícím zdaňovacím období překročí rozhodné příjmy pro zvolené pásmo, ale nepřesáhne absolutní limit 2 000 000 Kč, paušální režim tím nekončí. Paušální daň se však zpětně upraví podle pásma, do kterého OSVČ podle výše skutečných příjmů patří. Poplatník musí následně za celé zdaňovací období doplatit rozdíl mezi již zaplacenou paušální daní a vyšší paušální daní odpovídající jeho skutečnému pásmu. Naopak, pokud OSVČ spadala původně do vyššího pásma, ale její skutečné příjmy odpovídají nižšímu pásmu, vzniká přeplatek, který může finanční úřad vrátit.
Paušální režim a zaměstnání
V praxi se často diskutuje otázka, zda může být OSVČ v paušálním režimu současně zaměstnaná. Zákon o daních z příjmů to bohužel neupravuje zcela přehledně, a proto se objevují různé výklady. Při detailním prostudování § 2a se však zdá, že zaměstnání je překážkou pouze k 1. lednu daného roku (§ 2a odst. 1 písm. c)), kdy musí OSVČ splnit podmínky pro vstup a pokračování v paušálním režimu. Naopak v části zákona, která vyjmenovává důvody zániku paušálního režimu (§ 2a odst. 8), se výkon závislé činnosti během roku neobjevuje.
Z toho lze vyvodit úvahu, že zaměstnání v průběhu zdaňovacího období nemusí samo o sobě znamenat porušení režimu, pokud poplatník splní podmínky k 1. lednu následujícího roku. Jinými slovy – je otázkou, zda by sezónní nebo krátkodobé zaměstnání v průběhu roku skutečně vedlo k zániku paušálního režimu, pokud poplatník ke klíčovému datu (1. 1.) už zaměstnání nevykonává.
Současně je třeba dodat, že odstavec § 2a odst. 2 se týká pouze poplatníků, kteří zahajují podnikání během roku, a proto obsahuje výrazně přísnější podmínky. Netýká se běžných OSVČ, které už podnikají nebo které v paušálním režimu pokračují.
Výklad zákona tak může vyvolávat pochybnosti a je možné, že bude vhodné vyžádat si k tomuto tématu výslovné stanovisko správce daně. Nicméně při striktním čtení textu zákona se jeví, že zaměstnání během roku nemusí být automatickým důvodem pro zánik paušálního režimu.
Zdroje a odkazy
- Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů — § 2a (Paušální režim)
- Finanční správa ČR – Dotazy a odpovědi k paušální dani (aktualizace 9. 1. 2025)
https://financnisprava.gov.cz/cs/dane/dane/dan-z-prijmu/pausalni-dan/dotazy-a-odpovedi/dotazy-a-odpovedi-k-pausalni-dani
Poznámka: Finanční správa v uvedené metodické odpovědi výslovně uvádí, že samotný výkon zaměstnání není důvodem pro ukončení paušálního režimu, pokud OSVČ nadále vykonává samostatnou výdělečnou činnost.
Upozornění:
Tento článek má informativní charakter a nenahrazuje individuální daňové ani účetní poradenství. Daňová situace každé osoby může být odlišná, proto doporučuji individuální konzultaci.
